Společná zábava

V tom je právě dost potíž. Sejde-li se více lidí na nějakém společném setkání, chtějí se také, mimo jiné, i bavit. Ale čím? Nejjednodušší je asi tanec, protože ten snad baví každého. A tak se tancuje a tancuje, ale co pak? To také nelze v kuse. A stejně každý rád jinou muziku. Babičky jistě nebudou trdlovat při hip hopu a mladí asi také nebudou tančit valčík, pokud vůbec tuší, co to je.

Pořadatel akce má tedy hlavu jaksepatří zamotanou, a ne a ne na něco přijít. A přitom se lze domnívat, že společná zábava by tu byla. Stačí říci slovo kouzelník a hned každý zbystří podobnost.
Vysvětlení je jednoduché, každého tak trochu lákají záhady, tajemno a nevysvětlitelné věci vůbec. A kouzelník jich umí až až.
Proto jistě není marné si na akci nějakého toho tajemného muže objednat.
Pravděpodobně nepřijde v košili až na zem a špičatou čepicí. I když na dětské akci by to klidně dokázal. Ale dnešní kouzelníci si zvykli přestat divákovi nalhávat něco o svých nadpřirozených schopnostech a na rovinu již říkají, že je to jen umění ošidit lidské oko, ošálit mozek, odpoutat pozornost a tak dále a tak dále. Proto jsou většinou tito věhlasní mužové oblečeni vkusně do společnosti a nijak na nich nepoznáte, co umí a co se museli všechno naučit. A věřte, že toho rozhodně není a nebylo málo. Jenže to už bychom museli prozrazovat některá kouzla a tomu se zde musíme vyhnout. Pokud vám on sám nějaké prozradí, je to již asi prvek, který je stejně všeobecně znám.

Proto ani v užší společnosti nepožadujte vysvětlení. Za prvé by to pak pro vás již nebylo kouzlo a za druhé tím přivádíte kouzelníka do rozpaků. Kouzelnická etika mu přikazuje jednoznačně, že se jednotlivé triky neprozrazují. Ale vy jste mu za vystoupení zaplatili. Nu, věřte, prozrazení čehokoli jste v ceně na sto procent neměli. Tak pěkné čarodějné pokoukání.