Školní výlety a dětské poznání

Vysíláte dítě se svou třídou na nějaké zajímavé místo a doufáte, že se zase něco naučí či pozná něco nového? Jakmile se naskytne první příležitost, vykašle se na nějaký program, sedne si a bude se bavit o tom, co ho zajímá. Málokteré dítě se na takových akcích, byť by chtělo, vyžije jinak než posedáváním na lavičce se svými vrstevníky. Důvod? Většinu dětí nikdy moc takové výlety nezajímají.

Některé děti se nebojí dát najevo, že je to nebaví a rády udávají směr ostatním, kteří ještě nejsou rozhodnutí, jestli je to baví nebo ne. Tyto děti si pak sednou k těm, které to nebaví, aby byly taky takto drsné a nezávislé. Dospělé. Protože dospělí přece nedělají to, co je nebaví, že ano. Problém tedy není v malé nabídce školních výletů – o čemž nás přesvědčuje . Ale je to spíš o tom, že školy podnikají takové výlety, které děti moc nebaví. Je to ale nutné, protože kdo jiný je s nimi podnikne?

Rodiče nemají čas

Protože rodiče nemají většinou čas, dítě je buďto se svým dobrým kamarádem počítačem, telefonem nebo televizí. Občas sice jede na „venkov“ za babičkou, to je ale naprostý vrchol veškerého mimo civilizačního vyžití. Ne všechny děti jsou takové, ale valná většina z nich raději vezme to vysedávání a nic nedělání než nějaký aktivní zájem o svět kolem nich. Čím je to způsobeno? V prvé řadě oním nezájmem rodičů, který je často více než zjevný. V druhé řadě je to hlavně školským systémem, který nijak nepodporuje dětskou zvídavost.

Běžte se podívat do školky či do první třídy a najdete tam spoustu přirozených vědců, kteří možná ještě výlety se školou ocení. Pak se podívejte na děti v páté třídě a uvidíte jenom skupinu rozjívených dětí, které nic moc nezajímá a škola je nebaví. Co se stalo tak hrozného, že děti opustila veškerý zájem o okolní svět? Škola, pravděpodobně.